Jak mohou pomáhat muzikanti? Přece muzikou, říká Lenka Mandoli
Lenka Mandoli je ostravská písničkářka, která se hudbou neživí, ale přistupuje k ní s profesionálním zapálením. Věnuje se také charitě a v současné době především projektu FUCK CANCER, který se rozhodla podpořit i nadcházející KytarovkaOstrava.
Co pro tebe znamená hudba?
Jednoznačně relax, odpočinek, někdy i útěk od reality, od všech bolestí a životních zašmodrchanců. Zkrátka, zapomenout, co se kolem mě děje a sejít se s kamarády, jednoduše se bavit. Život je někdy pěkně zamotaný, ale hudba, to je moje jistota, vždy mi přinese radost.
Považuješ se za profesionální nebo amatérskou muzikantku?
Určitě za amatérskou, ale s profesionálním zapálením. Za desítky let, co hraju, jsem vystoupila na spoustě festivalů, v mnoha klubech, akcích a sejšnech. Na některých festivalech jsem získala i ceny, za Holku z maringotky jednu z hlavních cen Porty, Ústecký stříbrňák, na country festivalech jsme s kapelou Bo!Bosorky dostaly několik cen diváků, vloni jsem zvítězila na písničkářském ostravském festivalu Folková dolina. Zorganizovala jsem spoustu muzikantských setkání a klubových večerů. Ale přesto si nemyslím, že bych se měla považovat za profesionála. Nemám tendenci nahrávat, dělat klipy, propagovat své věci. Já to mám prostě ložené tak, že místo ve studiu trávím čas raději mezi muzikanty naživo.
Hudba tě tedy nedokáže uživit…
Ne. Ale nikdy jsem se o to ani nesnažila. Živí mě něco úplně jiného. Jsem u jedné firmy 20 let a dohromady s výchovou a závazky k mým dětem to jednoduše nešlo, abych se vydala jinou cestou.
Jaká je historie přezdívky Mandoli?
Mandoli je umělecké jméno registrované na OSA. Takto vystupuji. A ano, je to z přezdívky Mandolenka – Lenka, která hraje na mandolínu. Se svým příjmením jsem vystupovat nemohla – nikdo to správně nevysloví ani nenapíše – Niećová.
Co by sis chtěla přečíst na webu, který je určen výhradně muzikantům amatérům?
Mě osobně zajímá busking. Kdysi v pravěku jsem to zkusila, a byla překvapená, jak to funguje. Tam netvoříte program na dvouhodinové hraní, protože lidi, kteří procházejí, se mění. Měli byste hrát něco, co je na první dobrou zaujme. Dnes jsou ale ve všech směrech dost přísná pravidla a samozřejmě bych nerada narazila. Už jsem si i zjišťovala, jak to je ve kterém městě, ale zdá se, že každé má jiná pravidla.
Jak ses dostala k charitě?
Tak, že jsem sama onemocněla. Ale nebylo to jen tím, je v tom zase muzika. Už vloni jsem strávila tři dny na táboře se slepými dětmi. Jednoduše tam chtěli muzikanta k táboráku. Neskutečné tři dny…
Proč Fuck Cancer?
S rakovinou jsem se setkala zblízka třikrát. Poprvé můj muž, nebylo mu ani 40, prodělal operaci, a dlouhou a náročnou léčbu. Naštěstí zabrala. Pak s mým otcem, starala jsem se o něj tři roky, vozila ho na chemoterapie, bohužel se na to přišlo pozdě. To období, kdy se o někoho staráte a v podstatě nevíte, jak mu pomoct, je šílené. Před třemi lety jsme se s rakovinou seznámila i já. Po operaci mi řekli, že mám velmi vzácný nádor, který mi sice vzali, ale jinak nereaguje na chemoterapii ani na ozářky. Že v podstatě můžeme jen čekat, zda se vrátí. Není na to podpůrná léčba. Tak čekám…
No ale samozřejmě, že si hledáte informace na webu. Jednou na mě vykoukl FUCK CANCER. Napsali jsme si pár mailů a začala spolupráce. Jde o mladé lidi, kteří s touto nemocí bojují. V podstatě, já si říkám, už mám odžito, ale oni? Byla jsem s nimi na Majálesu ve stánku, dělali jsme osvětu, povídali si s lidmi o tom, proč tam jsme, co děláme a jak mohou pomoci oni sami. Čím víc nás bude, tím máme větší šanci prosadit naše cíle – upozorňovat na problematiku mladých onko pacientů, vytvořit platformu, kde se propojí organizace, nadační fondy, odborníci, pacienti.
Pomoct může v podstatě každý – registrací ve spolku, sdílením, sledováním na Instagramu, Facebooku. https://www.fuckcancer.cz/
Zorganizovala jsi koncert v Rock Hillu…
Přemýšlela jsem, jak bych mohla pomoct já? No přece zase muzikou! A proto jsem v pátek 9. 6. 2023 pro FUCK CANCER uspořádala setkání v ostravském klubu Rock Hill. Vystoupily zde kapely různých žánrů. Mnozí z muzikantů, kteří tam hráli, mají s rakovinou osobní zkušenost. Buď s tím bojují sami, nebo kytarista, nebo manželka… Ale i v takové situaci chtějí hrát, chtějí se setkávat, chtějí do světa křičet – FUCK CANCER! Akce se nakonec mimořádně povedla, mám na to skvělé ohlasy.
Odkud bereš životní energii?
Já ji mám? Někdy se cítím pěkně vyřízená. Bude to asi klišé, ale nabíjí mě kamarádi, rodina a samozřejmě můj muž, který sice na nic nehraje, ale všude mě vozí, doprovází a pomáhá mi s každým bláznivým nápadem, který dostanu. Ono není jednoduché mít doma aktivního muzikanta, to asi každý potvrdí.
Titulní foto: Aleš Nieć
