Kluk z muzikantské rodiny – hudbu poslouchal odmalička a nyní založil KytarovkuZlín
KytarovkaZlín je po Brně a Ostravě třetí skupinou amatérských hudebních nadšenců, kteří organizují pravidelná setkání. Druhá samostatná akce KytarovkyZlín se uskuteční v úterý 12. září 2023. Hlavním organizátorem je Ondřej Martínek.
Ondro, připravujete se na druhou KytarovkuZlín, kde vás 12. září najdeme?
Dokud je ještě teplo a hezky, sejdeme se v parku uprostřed Zlína. Brňáci dělají akce ve čtvrtky, my jsme se rozhodli pro úterky, takže v úterý 12. září se potkáme v Parku Komenského nedaleko oblíbeného hudebního baru Pštros.
Jsi z muzikantské rodiny, takže před muzikou prostě nebylo možné strčit hlavu do písku…
Můj táta hrál v osmdesátých letech v kapele Premier jako sólový kytarista, a můj otčím v té samé na baskytaru. Takže hudbu jsem poslouchal odmalička, dodnes můj hudební vkus určují nejvíc kazety s devadesátkovým rockem, které jsem poslouchal cestou na dovolené. Někdy v jedenácti jsem začal hrát na kytaru, zůstal jsem u akustiky. V teenagerských letech mě hodně bavil folk, hlavně Plíhal a Nohavica, po dvacítce jsem ale postupně přestal. Ovšem tak dva roky zpět jsem se ke kytaře vrátil, začal jsem hrát anglické věci. A brzy na to jsem náhodně na Facebooku narazil na KytarovkuBrno, tak jsem sedl do auta a vydal se tam.
Co pro tebe znamená hudba?
Hudba, to jsou pro mě emoce, vzpomínky. Jsem skautský vedoucí, s hudbou jsem začal, abych mohl hrát u táboráku, od patnácti jsem jezdil na různé akce, kytaru jsem měl vždy sebou a hrával občas pro hromadu lidí a s dalšími kytaristy, občas to byl soukromí koncert pro jednu osůbku. Dodnes mám některé písničky spojené s dávnými láskami. Postupně mě ale přestal bavit folk, zkoušel jsem anglické věci, Redhoty, Stinga, ale ještě jsem neuměl pořádně anglicky a kytarově to bylo taky něco jiného, tak mi to spíš nešlo, a nakonec jsem přestal hrát prakticky úplně a kytaru jsem vytáhl jen na táboře.
A co tě přivedlo zpátky k hudbě?
Před pár lety se mi život obrátil vzhůru nohama, tak jsem začal dělat spoustu věcí, které jsem časem opustil. Vrátil jsem se aktivně ke kytaře a zjistil, že mi ty anglické písně už jdou lépe, zpěv i hraní, taky jsem začal jezdit na psytrancové festivaly, což je druh elektronické hudby, která mě hodně baví.
A jak se ti povedlo nastartovat KytarovkuZlín?
Prakticky po své první KytarovceBrno jsem začal přemýšlet, že by bylo super udělat akci i ve Zlíně. Nakonec jsme se s Robinem, zakladatelem KytarovkyBrno, domluvili a udělali společnou akci v Tankovně na Rožku ve zlínské části Malenovice. Mělo to obrovský úspěch, lidi byli vděční, že se tady něco takového děje. A od toho byl jen kousek k úvahám o založení KytarovkyZlín. Na akci v Malenovicích jsem se seznámil se Zuzkou, která už před kovidem s pár kamarády dělala podobné akce, dohodli jsme se, že by bylo fajn KytarovkuZlín založit. Rozhoupali jsme se, když sem v létě Brňáci přijeli v rámci svojí tour. Robin nám založil Facebook a udělal vlastní stránku, domluvili jsme první akci v kavárně Bus96 ve Svitu. Moc jsme nevěděli, co od toho čekat, ale první akce se povedla úžasně, kavárna byla plná a k tomu dorazilo asi deset hudebníků. S některými jsme se dohodli, že se k nám přidají, už jsme měli společnou zkoušku, na kterou dorazilo šest lidí, což je slušný základ.
Kytarovka(Brno, Ostrava, Zlín) je založena na tom, že všichni zpívají a hrají to samé, přičemž jeden člověk písničky předzpívává, aby udal rytmus. Ve Zlíně jsi to ty?
Se zpěvem je to horší, rozhodně nemám potřebný rozsah, abych zvládl utáhnout všechno. Ale na první akci jsme to nějak dali dohromady a teď máme mezi členy i kluka, co zpívá v souboru, takže v tomhle jsme se docela od první akce posunuli. Naším cílem je teď postupně přidávat songy do našeho zpěvníku a učit se je, Brňáci jich mají 350, my zatím 80. Scházet se budeme každý týden v úterý, občas přidáme i středu, trénink je důležitý. Akce chceme dělat minimálně jednou měsíčně na různých místech.
Titulní fotografie: Adam Parák
