Přestaňte dýchat! Nikdy v tom nebudete nejlepší!

Celý život si říkám, jestli se mnou něco není, když mě nijak extra nebaví hudbu poslouchat, ale na druhou stranu cítím, že pro mě hodně znamená. Až v posledních měsících mi došlo, že jsem úplně v pořádku. Hudbu je třeba hrát!

Seděl jsem v kavárně a pozoroval pána, jak pije cappuccino a pochutnává si na zákusku. Nebyl jsem sám, bylo na něj upřeno více hladových pohledů. Ten pán to prostě uměl! Talent od Boha! Rozený virtuoso! Kdybych celý život cvičil, nikdy se nenaučím tak ladně konzumovat odpolední svačinu! Ode dneška přestávám pít kafe!

Odmalička jsem si přál být pilotem Formule 1! Nejpve jsem fandil Ronniemu Petersonovi. Potom Gillesi Villeneuvovi. Pak už raději nikomu. Ale nemám tak dobrý postřeh jako oni. Proč bych vůbec lezl do auta, když nikdy nevystoupám na stupně vítězů Grand Prix?!? A proč hrát šachy a jiné deskové hry?

Všimli jste si, že dýchání je umění a věda? Nejrůznější mistři dýchají tak dokonale, že je radost na ně pohledět… Tak dobrý nikdy nebudu, proč tedy vůbec dýchat…

Abychom si rozuměli. Nemám nic proti virtuosům, superhvězdám ani mistrům. Nevadí mi, když lidé sledují, jak jiní lidé hrají na hudební nástroje nebo konzumují potravu.

Malá vsuvka: pokud jste překvapeni, tak ano, existují kanály s vysokou sledovaností, kde protagonisté v přímém přenosu jí, a diváci jim za to platí. Jedná se o původně jihokorejský fenomén s názvem Meok-bang.

Na prvním místě jste to ale vy, kdo potřebuje dýchat, jezdit autem do práce a dát si vynikající cappuccino. Podobné je to se sportem (byť jako výmluva to jde – proč vůbec zvedat činky, když nikdy nebudu Oto Zaremba) a samozřejmě i s hudbou.

Pamatuji si na kreslený vtip s Garfieldem, jak sedí rozvalený před obrazovkou a tvrdí: Seriály se na sebe samy nepodívají. Parafrázuje asi maminčin výrok: pokoj se sám od sebe neuklidí nebo úkoly se samy nenapíšou… Zní to legračně, ale má pravdu! Stejně jako je třeba udělat poctivě práci (WORK HARD), nemůžeme donekonečna utíkat ani před zábavou a relaxací (PLAY HARD).

Říkáte, že nejlépe relaxujete právě při zvucích cizí hudby? V pořádku, ale slyšeli jste už někdy o rozdílu mezi pasivním a aktivním odpočinkem? Můžete se válet doma na gauči, ale vytáhněte si k tomu ze skříně kytaru!

Moje poselství je jednoduché: jen jeden člověk na této planetě se vyrovná nejlepšímu virtuosovi – on sám. Hudba, jako aktivní způsob sebevyjádření je ale důležitá pro nás pro všechny!!!

Co různých travin zná náš svět… A každá z nich dovede svůj květ! (Nemůžu si vzpomenout na autora, že by Matsuo Basho?)