Novinky

MUZIKANTI co děláte zahájili celosvětové turné s myšlenkou: díky hudbě žijeme!

Z Bohumína vyjíždí vlaky častěji než z Těšína, a právě bohumínská K3 se v sobotu 4. února 2023 stala první zastávkou rodícího se turné amatérských muzikantů. Celkem patnáct muzikantů se vystřídalo na pódiu velkého sálu během koncertního maratónu, který trval dvě a půl hodiny.

„Myšlenka vznikla zcela spontánně,“ říká zakladatel facebookové skupiny MUZIKANTI co děláte Marek Prorok. „Ředitel Karel Balcar mě provázel krásně zařízenými prostorami K3 Bohumín, a já jen tak z legrace nadhodil, že bychom si tady někdy mohli zahrát. On vytáhl kalendář a nabídl několik termínů. Je fantastické, když narazíte na člověka, který se nebojí zkusit něco nového, a třeba jít i do rizika malé návštěvnosti.“

Na akci nakonec dorazilo sedmdesát diváků, což bylo vysoce nad očekáváním. Někteří muzikanti se dokonce přiznali, že by raději vystupovali před prázdným sálem, ale stejně jako si vystupující získali diváky, diváci si postupně získali své muzikanty.

Moderování se ujal Marek Prorok, který rovněž zahrál první a poslední píseň večera, shodou okolností i svou první (1984) a poslední (2022) píseň. Ta úvodní shrnuje poselství skupiny, že kdo se stydí hrát a zpívat, škodí jen a hlavně sám sobě. V podobném duchu rezonovaly písně Otíka Faldyny, který přijel zahrát až z Českých Budějovic!

Úvod koncertu nicméně patřil jinému Otíkovi, panu domácímu, bogúnskému bardovi Otu Maňákovi, jenž zpívá a hraje od svých čtrnácti let, a nedávno oslavil sedmdesátiny. Hana Chalupová a Pavel Duroň ze skupiny Na značky zahráli dvě převzaté písně Levitating (Dua Lipa) a Radio (The Corrs), u kterých publikum skutečně levitovalo blahem. Zážitek z výrazného a jistého pěveckého projevu v zápětí umocnila Andrea Karmanová irskou a skotskou baladou (na titulní fotografii Pavla Duroně).

Manželská krize Theodory Glacové a Davida Sasína už se na ostravské scéně stává pojmem. V jejich případě by se skutečně dalo uvažovat o rituálním vyloučení ze skupiny muzikantů amatérů, stejně jako u dua Evy Kozelské (jejíž vokál slýcháte třeba v nahrávce Mám jednu ruku dlouhou) a Rosti Honuse z kapely HEBLO. Zatímco v HEBLU Rosťa Honus hraje sólovou kytaru, v Bohumíně se poprvé odhodlal ke zpěvu svých dvou nových autorských písníí Anděl a Plamen. Říká se, že autor své písničky umí vždy zazpívat nejlépe (vzpoměňme Jiřího Suchého nebo Petra Hapku), i když se nenarodí s hlasem Karla Gotta. Ani Rosťa se nenarodil s hlasem Karla Gotta, ale má výraz, ví o čem zpívá a je neuvěřitelně uvěřitelný!

Kapitolou samou pro sebe je bohumínský rodák Jiří Piechowicz, který nyní žije ve Frýdku-Místku. Jirka Piechowicz je největší záhadou české hudební scény. Psát začal krátce po vzniku facebookové skupiny MUZIKANTI co děláte a za dva roky už stihl vyprodukovat šest pozoruhodných songů, všechny pouze v hrubé demoverzi na YouTube. „Rozhodl jsem, se že budu psát jen hity,“ říká se svým typickým zenovým nadhledem a humorem. Pokud alespoň jednu z jeho písní neuslyšíte v dohledné době v rádiu, cítím, že tady někdo přichází o pořádný balík peněz!

Své vlastní songy zahrála ryze amatérská (v tom nejlepším slova smyslu) skupina ZE7EHO, myšleno ze sedmého porubského obvodu. Podle potřeby jednotlivé muzikanty doprovázel na svůj mini kit dánský bubeník Lasse Nielsen. Překvapením na závěr bylo vystoupení Ondřeje Šebestíka, jehož tvorbu dopředu nikdo z kolegů ani organizátorů neznal, a jehož produkci málem přerušila mravnostní policie (pod dohledem španělské inkvizice). Celý koncert uzavřela společně zpíváná „úsporná“ píseň Marka Proroka:

Budeme se potmě milovat
Ušetříme spoustu kilowatt

Sál potemněl, ale původní plán – sebrat prachy a tiše zmizet – se nekonal. Publikum bylo podporující až nadšené, a ještě po skončení koncertu chodilo jednotlivým interpretům děkovat. „Cílem naší akce není proslavit jednotlivce, nýbrž oprášit myšlenku, že když pomáháme hudbě znít, ona nám to mnohonásobně vrací. Na počátku bylo slovo, ale možná i tôn. To je taková naše teorie strun,“ uzavírá Marek Prorok.

Autor fotografií: Pavel Duroň