Milan Bátor vydává vinylovou desku I BEATLES s aranžemi Maria Gangiho pro klasickou kytaru

Beatles v úpravě pro klasickou kytaru? Nejeden velikán si už nad podobnou výzvou vylámal zuby! Aranže Maria Gangiho jsou ale jiné. Nedrží se úzkostlivě originálního tempa ani harmonie. Proniknou k podstatě melodie a přeloží ji do jazyka kytarové klasiky, posunou dál, roztáhnou křídla, společně zarezonují. „Taky proto Mario Gangi celý soubor 18 písní nazval I BEATLES, v češtině JÁ BEATLES,“ vysvětluje kytarista Milan Bátor.

Milane, začněme faktografickou otázkou na úvod – kdo, co, kdy, kde, jak?

I Beatles je v pořadí moje druhá sólová nahrávka. Natočil jsem ji letos ve studiu S1 Českého rozhlasu Ostrava pod dohledem zkušeného mistra zvuku Marka Hoblíka. Konkrétně jde o 18 nádherných písní Beatles v úpravách italského kytaristy Maria Gangiho. Deska oficiálně vyjde na výpravném vinylu v pátek 29. září a najdete ji k zakoupení v distribuci hudebního vydavatelství Supraphon. Samozřejmě bude také dostupná na všech možných elektronických platformách.

A nyní otázka po smyslu, proč právě Beatles, jednou větou?

Protože jsem našel úpravy, které stojí za nahrání!

Souhlasíš s tvrzením, že hrát Beatles na klasickou kytaru klasicky, čili snažit se ty písně věrně zreprodukovat, v podstatě nejde? Že smysl má spíše pokus dát jim nový rozměr? Někam je posunout, najít novou harmonii, nové tempo, jakoby ozvěnu té původní písně, tak jak rezonuje právě ve mně?

V zásadě souhlasím. Gangi sice zachoval melodický půdorys písní, ale přidal k nim něco neopakovatelného. Sám sebe. Navíc, dovol, abych připomněl výrok Paula: „Domnívám se, že je v podstatě cokoli možné interpretovat jakkoli.“ Z toho jasně vyplývá, že právě Beatles by byli nejvíc povzneseni nad to, jak je má někdo hrát. Prostě by to vzali v pohodě. Všimni si, že Gangi to tak zamýšlel, vždyť proto se i publikace, kterou vydal, a která obsahuje oněch 18 úprav, jmenuje I Beatles.

Tvoje album jsem si pozorně poslechl, a po prvotním šoku – tohle přece není Beatles – se dostavil hřejivý pocit, že mám tu čest napojit se na další krásnou inspiraci, hraní si, rozvíjení motivů, posouvání hranic… Pro své album jsi tedy převzal všechny existující Gangiho aranže?

Samozřejmě. On to maestro koncipoval zřejmě jako kytarové album. Všimni si, že minutáž dokonale naplňuje podstatu desky. 18 písní má cca 44 minut. Jen to takto celé nikdy nenahrál. Nevynechal jsem nic. Mám rád koncepční projekty. Vynechávání není můj styl.

Která písnička se podle tebe v Gangiho interpretaci nejvíce vzdálila nebo posunula od originálu Beatles?

Nemyslím si, že by některé byly vzdálené víc nebo míň. Spíš se Gangi v některých více pustil do své typické polohy, hry s jazzovými názvuky, a v některých se více držel originálu, jako třeba A Hard Day’s Night.

Já bych na svou otázku odpověděl: Norwegian Wood. Ta je v originále drzou surrealistickou baladou, ve které mladý muž líčí, jak sbalil holku, usnul ve vaně, ráno se probudil, a ona nikde, tak si udělal ohníček z jejího stylového nábytku z norského dřeva. Ta píseň je dynamická, a Johnův hlas řeže, jako pilka na dřevo. Gangi píseň zpomalil a udělal z ní spíše takovou tklivou skotskou baladu… Velice krásnou, jednu z nejhezčích kompozic celého alba, ale prostě trochu jinou.

Norwegian Wood pro mě mimochodem byla nejtěžší z technického hlediska. Dvojité flažolety mi daly pořádně zabrat. Hrát flažolet s basovou strunou a ještě znějící střední strunou, tedy ve skutečnosti trojhlas, to byl oříšek, s nímž jsem se dosud nesetkal! Pokud jde o kompozici, Gangi uhodil na tu citlivou strunu, která v Norském dřevu je: baladičnost. Ona je naprosto patrná v melodice. Kdyby ji autor úpravy prezentoval v duchu písně, nedávala by žádný smysl. Takto rozvinul právě tu silnou linku a udělal z ní atribut vhodný pro instrumentální skladbu. Za mě to je jedna z nejkrásnějších úprav alba.

Pojďme si teď projet pár písniček společně. Číslo jedna: Perný den! Za mě perfektní rozjezd, který asociuje instrumentální skladby z alba Help. Jenomže chybí legendární úvodní akord, proč?

Škoda, že se nemůžeš zeptat přímo maestra Gangiho, Marku. Nemohu hovořit za něj a podsouvat někomu své hypotézy.

Gangiho genialita spočívá v tom, že se otrocky nedržel studiových nahrávek, že se nechal inspirovat a dal do aranží kus sebe – mohl jsi ty udělat nějakou výraznější úpravu nebo ses musel striktně držet Gangiho notace?

Samozřejmě to druhé! Nahrál jsem album I Beatles přesně v duchu Gangiho nádherných transkripcí. Byla by škoda mu to kazit jakýmkoli neumětelstvím. To by nebylo dobré řešení. Ty úpravy si zasloužily svůj život. Upravovat úpravy, by bylo nestoudné. Pokud budu chtít pokračovat, je tady přece spousta dalších skvělých písní, které k tomu vybízí. Ostatně, některé písně Beatles jsem už aranžoval, např. In My Life.

Já se ale na ten první akord ptám tebe nikoli Gangiho. On ho tam z nějakého důvodu nedal. Ty jsi ho nepřidal proto, že máš pocit, že by to rozhodilo celkovou koncepci?

Vysvětlím tedy znovu. Gangi vydal publikaci s názvem I Beatles. Ta obsahuje 18 úprav vydaných tiskem. Přesně tyto jsem natočil. Nebylo vůbec mým cílem do nich jakkoli aranžérsky vstupovat, ale naopak zachovat jeho cennou práci, která už je sama o sobě historickým počinem, vždyť písně upravoval v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. U nás se tomu říká hezky slezsky nemíchat hrušky s jabkama.

Druhá píseň, All My Loving – tady je krásně nacítěna právě ta baladičnost, je to zpomalené, a co mě nejvíc dostalo, je úplně nová, jiná harmonie na konci – není to Beatles a je to Beatles! Překvapivé, vzrušující!

To je právě ta úžasná přidaná hodnota Gangiho, dostat do písní Beatles něco, co tam nebylo, ale co prostě funguje. Tyto alternované akordy vrhají do písně neuvěřitelnou barevnost. Proto jsem se do jeho verzí tak zamiloval a chtěl je natočit věrně a doslovně.

Can’t Buy Me Love je se svou silnou basovou linkou neskutečně groovy. Připadá mi mezi ostatními interpretacemi trochu atypická, ale to vlastně platí i pro mnoho dalších písní…

Ano! Tady se Gangi opravdu rozmáchnul. Tato úprava je mimořádně obtížná, aby tam byl pořád přítomen onen basový riff a současně nad tím roste melodie, podložená navíc harmonickými souzvuky. Parádní rytmus a nádherně vyřešená úprava.

To samé Honey Pie, dynamika, filmová atmosféra, neuvěřitelná glisanda…

To je také jedna z mých oblíbených, ale mě se vlastně líbí všechny! Honey Pie je prostě boží! Už ten úvodní ragtimový start a hračičkově vyřešený závěr s glisandem!

Naproti tomu I’m Happy Just To Dance With You, tam je zase posun od nadrženého anglického puberťáka z Liverpoolu ke tklivé jihoevropské taneční baladě. Je to hudebně přeloženo z angličtiny do italštiny.

Ano, tam je opět obrovská vynalézavost. Mazlivá jazzová harmonie a na závěr neuvěřitelná smršť v podobě transponovaných arpegií až do patnácté polohy. Bacha! Bavíme se o klasice!

A to nejlepší na konec. Yesterday. Píseň, o které jsem si myslel, že se nedá zahrát instrumentálně, dokud jsem neslyšel tvoji Gangiho úpravu. Prostě to anglické Yes-ter-day musí být vysloveno, protože když zahraješ otrocky pa-da-dá, zní to strašně.

Přesně, a Gangi to domyslel. To je tečka, co? A nejen to! Yesterday v originále zpívá Paul v jednohlase, ale Gangi v této jediné písni alba přidal ještě protimelodii! Slyšíš ji tam? Zní to přenádherně! Víš, ty úpravy se vůbec nehrajou. Odvál je čas, ale jsou naprosto aktuální. Nic na nich nezestárlo, protože je vymyslel geniální kytarista. To je další z důvodů, proč jsem je chtěl natočit. Kromě permanentní a nehynoucí lásky k Beatles.

Mario Gangi je považován za jednoho z nejvýznamnějších klasických kytaristů 20. století. Ve své rodné Itálii má status národního umělce, podobně jako ve Španělsku André Segovia. Mario Gangi proslul jako kytarový virtuóz, pedagog a skladatel. Ve všech třech oblastech našel svou vlastní cestu, na níž propojoval klasickou hudbu s jazzem a moderními žánry.

Koncerty k novému albu Milana Bátora I BEATLES:
Ostrava: 13. listopadu, Český rozhlas Ostrava, 19.00
Brno: 20. listopadu, Vila Löw-Beer, 19.00
Opava: 28. listopadu, Kulturní prostor Kupé, 19.00

Autor titulní fotografie: Tomáš Rossi