Máte štěstí, že jsem šla zrovna okolo aneb reportáž z koncertu dua Prorok Pelikán, od kterého mě Marek tři dny odrazoval

Rostou! Praváky, suchohřiby, kozáci… V sobotu dopoledne jsem se o tom asi čtyři hodiny přesvědčovala cestou na Smrk a zpět. Pak ale volal Marek, jestli jsem si to nerozmyslela, že sedá do auta, a může mne vzít s sebou do Arnošta. Před tím mě totiž vytrvale odrazoval, ať nejezdím, protože prý vůbec necvičili, a bude to ostuda.

Jenže já mám doma plnou tašku hřibů, opáčila jsem a po zralé úvaze (aby bylo aspoň něco udělané), jsem ho nechala odjet samotného s tím, že nejprve podusím hřiby. Tohle rozhodnutí mne stálo dvě nebo tři úvodní písničky…

Dojela jsem do Arnošta pozdě. Už se hrálo! A hospoda praskala ve švech, že si nebylo kam sednout. Od dvou stolů mne vyhodili, prý drží místa kamarádům, takže mne nakonec zachránil sám pan zvukař a provozovatel hospůdky u Arnošta, John. Propůjčil mi svou židli. Ťukli jsme si pivem, já nealko samozřejmě, a koncert mohl (konečně i pro mne) začít.

Marek už dlouho nehraje sám. Jirka Pelikán tvoří v duu Prorok Pelikán důležitou basovou linku. Jsem vždy nadšena s jakou bravurou a lehkostí Marka doplňuje. Nejinak tomu bylo u Arnošta. Ti dva jsou prostě kompatibilní.

Profesionální zvuk plnými oušky

Co však “běžné” nebylo, byl zvuk bubnů. Mladý muž sedící za bicí soupravou naprosto přesně doplňoval naše duo a bylo to, jako kdyby písně znal a hrával s pány už nějaký ten pátek. Což nebyla pravda, jelikož Marek neznal ani jeho jméno. Nebyla jsem na začátek koncertu, vůbec nevím odkud a jak se tam ten bubeník vzal. Možná šel taky z hub! Ale nyní tam prostě seděl a hrál jednu věc za druhou, a zapadal mezi mé známé kamarády muzikanty jako další přirozený dílek skládačky, která se jmenuje profesionální zvuk.

Jenže tenhle kouzelný bubeník Jonáš nebyl jediným překvapením večera! Dalším dílkem do mozaiky byl Vilda a jeho foukací harmoniky! Vildu znám, umí doplnit s citem každou skladbu, takže jsem se pohodlně opřela o Johnovu židli a plnými oušky si užívala tu vzniklou serenádu, která má základ v Markových písnich.

Duo Prorok Pelikán se odvážně vydalo do pro ně neznámého prostředí v hospůdce U Arnošta, zaplněný sál se jim ale hned od prvních písniček podařilo získat na svou stranu a s každou další písní byl potlesk delší a delší. Díky dobrému ozvučení bylo perfektně rozumět každému slovu Markových moudrých a vtipných textů. Já sám jsem se v průběhu jejich vystoupení několikrát chystal odejit ven na cigaretu. Ale prostě to nešlo. Marek do prostředí hospůdky u Arnošta zapadl jako poklička na hrnec a doufám, že se ještě někdy vrátí. (Bobo Milan Bocviňok)

Dynamický dynamit

Marek umí pracovat s publikem. Je to rozený bavič. Kdysi jsem v jednom článku pro www.muzikanticodelate.cz psala, že netuším, jestli mne baví víc Markovy písně nebo jeho řeči mezi nimi. A vždy, když ho slyším hrát, tak nad touto myšlenkou znovu přemýšlím.

Celý jeho koncert je vlastně tok vtipných a neoposlouchaných slovních hříček. Marek si hraje. V písních i mezi nimi. A proto to tak krásně drží pohromadě. A proto si duo Prorok Pelikán s naprostou bravurou omotalo obecenstvo hospůdky U Arnošta kolem prstu! Nejde tomu odolat. I ten největší zatvrzelec nakonec povolí, a s chutí začne v závěru notovat:

Budeme se potmě (raz, dva, tři) milovat. Ušetříme spoustu (raz, dva, tři) kilowat. (Marek Prorok, Úsporná)

Jelikož se mi doma dusily houby, musela jsem jít zachránit situaci. Nu což. Možná je dobře, když se dobré věci dávkují postupně a Přátele doktora Melouna, hlavní hvězdy večera, si dám zase příště. Prý to nakonec nebyl jejich poslední koncert!

Titulní foto: Thea Glacová