V rychlosti: Den třetí na Colours of Ostrava 2026 je za námi

Relativita času – s každým dalším festivalovým dnem to ubíhá nějak rychleji a rychleji. Z pátku mi v paměti utkvěl jeden hodně silný motiv – déšť. Jakmile se totiž spustil, naskočila mi v hlavě jako zaseknutá deska stará dobrá pecka Samba v kapkách deště od Burma Jones a zněla mi v uších po zbytek večera, zatímco jsem pobíhal areálem v pláštěnce (nebo spíš v ponču, co ze mě dělalo chodící stan).

Oželená Muziker zóna a úžasná Tamara

Páteční program jsem začal s menším povzdechem. Strašně mě totiž mrzí, že jsem nestihl absolutně nic z Muziker zóny, a to hlavně vystoupení Tali (Natálie Schejbalové). Moje první kroky tak vedly na Full Moon stage, kde vystupovala Tamara Kamar. Má naprosto úžasný hlas a skvěle jí to zpívá jak česky, tak anglicky.

A jako malá náplast za ten zmeškaný Muziker zafungoval fakt, že jsem Tali zahlédl hned v první řadě pod pódiem právě u Tamary!

Slunce, nekorektnost a přesun do tmy

Program na Česká spořitelna stage otevírali skvělí The Tap Tap. Bylo ještě krásně slunečno a začít den směsicí jejich perfektních, zdravě nekorektních textů snad ani lépe nešlo.

Koncert jsem ale nemohl dokoukat do konce, protože mě už táhla zvědavost na Rec Stage na kapelu Blinding Blank Pages.

Z mých poznámek z notýsku k těmhle Pražákům: Zpívají anglicky, vévodí jim fajn kytara a perfektně jim to šlape. Celé to má občas takový příjemně temný, k duši promlouvající vibe, což mě fakt baví. Hlediště bylo solidně zaplněné.

Zpátky na Full Moon stage mě pak doslova smetl totální indie rockový nářez z lublaňského Slovinska Lelee. Tahle partička měla energie na rozdávání a já si v tu chvíli říkal, že tohle je přesně ten pověstný, všemi hledaný „Uau“ efekt Colours. Jdete na kapelu, kterou neznáte, a ona vás absolutně odzbrojí.

Před dalším hudebním programem, konkrétně melancholickými rockery Lit Me Up z Frýdku-Místku na Rec stage, jsem si ještě na chvilku odskočil provětrat hlavu na diskusi o energetice do fóra Meltingpot.

Stopka, déšť a sólová dráha

A pak to přišlo. Počasí se začalo prudce kazit a z bezpečnostních důvodů byla veškerá produkce dočasně pozastavena. Přihnal se poměrně silný déšť, takže se davy lidí schovávaly, kde se dalo. Naštěstí se ale žádná extrémní katastrofa nekonala a festival po pauze naskočil zpět do svého tempa.

Měl jsem docela strach, že kvůli posunům bude zrušen koncert Very (Veroniky Pospíšilové), kterou původně znám z kapely Getaway. Nakonec se sice začínalo s třicetiminutovým zpožděním, ale stálo to za to. Veronika se rozhodla vydat na sólovou dráhu a nutno uznat, že s novou kapelou jí to neuvěřitelně šlape a funguje na jedničku.

Tanec v bahně a mimozemšťan Moby

Když se počasí na chvilku umoudřilo, vyrazil jsem na Tata bojs. Samozřejmě, že se hned na začátku jejich jinak fantastické show zase spustil slušný déšť, ale před napěchovaným pódiem se prostě jen potvrdilo, že „Tatáči“ mají to nejoddanější publikum. 

Bohužel jsem je nedokoukal do konce (ach, ty festivalové kompromisy), protože jsem ještě chtěl stihnout představení Terezy Luny na Rec stage, která namíchala velmi příjemný mix R&B a popu.

Vyvrcholení večera? Rozhodně Moby. Bylo to jako u Blízkých setkání třetího druhu a začínám mít reálné podezření, že ten chlap je prostě mimozemšťan. Celé představení intenzivně gradovalo až do finální hudební exploze. V tu chvíli bylo úplně jedno, že stojíte po kotníky v bahně a na hlavu vám lejou provazce vody.

Závěrem: Pohled důchodce

Původně jsem měl takový „ambiciózní“ nápad, že nechám paralelně psát články svou dvanáctiletou dceru Anežku (asi tušíte, kam jsem byl odkázán), abychom na webu měli „Colours pohledem dítěte“. Nakonec to ale píšu sám a výsledek je spíš „Colours pohledem důchodce“, který už zkrátka nevydrží déle než do jedné ráno. I proto mě moc mrzí, že jsem musel oželet nočního Ventolina, na kterého jsem se hodně těšil. Ale aspoň se mi ho podařilo ráno náhodou potkat a chytnout v davu!

Tímto se s pátkem loučím. Čtvrtý a poslední den totiž právě začíná a není čas ztrácet čas. Venku sice zrovna zase prší, ale pončo mi ze včerejška naštěstí stihlo uschnout. Navíc předpověď od dvou odpoledne už nevypadá vůbec špatně. Na viděnou u pódií!