V rychlosti: Den druhý na Colours of Ostrava 2026 je za námi

Ve čtvrtek se do hry naplno vložilo počasí. Sluníčko pálilo s takovou intenzitou, že neustálé dodržování pitného režimu už nebylo jenom dobře míněnou radou z letáku, ale doslova festivalovou otázkou přežití.

Od velkých scén až po pastelové zjevení z vesmíru

Hned na úvod je třeba vyseknout poklonu. Kateřina Marie Tichá a Bandjeez se rozhodně na největší scéně Colours neztratili. Byl to parádní začátek druhého dne.

Když budeme postupovat chronologicky, moje upečené kroky následně vedly k T-Mobile stage, kde úřadovali Bert & Friends. Sluníčko v tu chvíli pálilo tak neúprosně a vzduch se tetelil natolik, že si doteď nejsem úplně jistý, jestli ten jejich suprový, barevný a hudebně neskutečně zábavný koncert byl realita, nebo jen nádherná kolektivní halucinace z horka. Každopádně tohle zjevení do letního odpoledne sedlo naprosto geniálně!

Tajnosti pod plachtou a techničtí šotci

Festivalový život ale samozřejmě není jen o hlavním programu z brožurky. Kdo měl včera štěstí a uši na stopkách, mohl ve stanu Kofoly narazit na „tajný“ koncert Adama Mišíka. Bylo to velmi příjemné a poměrně divoké zpestření.

Abychom ale jenom nechválili, ne všechno šlo jako na drátkách a i technika umí zazlobit. Své o tom ví Harry Strange, jehož koncertu se bohužel nevyhnuly nepříjemné technické problémy. Během vystoupení tam několikrát úplně vypadl zvuk a místo muziky se do publika valilo jen velmi nepříjemné a hlasité syčení. Škoda, tohle vybudované atmosféře pod pódiem nikdy nepřidá. Holt technika někdy zazlobí a i přes tyhle patálie to byl ale nakonec skvělý koncert.

Srdcovky, zóna bez bariér a rapová pravda

Z čeho mám ale za celý druhý den suverénně největší radost? Jednoznačně to byl koncert Moniky Načevy na Full Moon stage. A když už jsme u těch skvělých a osobnějších zážitků, Muziker zóna letos prostě boduje. Znovu mě potěšili, tentokrát parádním koncertem kapely Nedivoč. Opět se potvrdilo, že hrát s lidmi doslova na dosah ruky funguje na jedničku.

Taky musím dát za pravdu mému kamarádovi Jirkovi. Zastavili jsme se totiž na vystoupení slovenského rapera Čavalenkyho a Jirka ten syrový zážitek shrnul myšlenkou, kterou by šlo tesat do kamene: „Čím víc je Slovensko v prdeli, tím tam mají lepší rap.“

Zlatým hřebem čtvrtečního dne měla být samozřejmě LP. Nicméně cokoliv k jejímu vystoupení teď takhle narychlo psát je asi úplně zbytečné – to si žádá chladnou hlavu a pořádný prostor.

A co teď? Nohy sice stávkují a můj foťák už mě tiše prosí o milost, ale není čas ztrácet čas. Popadám výbavu, láhev s vodou a vyrážím zpět do areálu Colours of Ostrava. Den třetí totiž nepočká!